Jak navštívit vyprodaný zápas legendárních Boca Juniors

Oficiálním náboženstvím Argenity je údajně křesťanství. Což by mělo platit i v Buenos Aires. Jenže v den fotbalového zápasu se tady stává hlavním náboženstvím Boca. Tedy domácí fotbalový klub Boca Juniors.

„Lubí, přišel mi mail v angličtině. Přečti mi ho, prosím.” „Jdeš na fotbal!“ „Na jakej fotbal?“ “Na nějakou Bocu Juniors. Píšou, že někdo nestihl let a můžeš jít místo něj.“ „Juchúúú… !“ Počkat, jak jako NĚJAKOU Bocu?!

Přesně takhle jsem se v lednu v Buenos Aires dověděl, že se mi splní jeden velký fotbalový sen. Návštěvu nejslavnějšího argentinského klubu jsem plánoval už na podzim hned, jak jsme si koupili letenky a bylo tedy jasné, že do Jižní Ameriky fakt poletíme. Odmala mě totiž fascinoval jihoamerický fotbal, kdy na hráče z vysokých tribun šplhajících skoro až k nebi létají obří papírové konfety, které po chvilce zakryjí většinu hřiště.

Potvrzeno: Tribuny na stadionu Bocy jsou sakra vysoko. Tolik, že fanoušci vedle mě zároveň poslouchali komentář o dění na hřišti v rádiu.

Jenže dostat se v Buenos Aires na zápas Bocy Juniors není jen tak. Hned jsem začal brouzdat na internetu a našel vyhovující lednový termín zápasu. Taky jsem vyhledal společnost, přes kterou se dají sehnat vstupenky online. Zaradoval jsem se ale jen na krátko, protože mi má chytrá manželka Ľubka zjistila, že tahle společnost nabízející vstupenky na různé společenské akce po celém světě je podle referencí lidí velmi nedůvěryhodná. A předem zakoupený lístek bych vůbec nemusel dostat. Což prej se stalo (slovy starého Motyčky z Cimrmanovy hry Švestka).

„Puta madre!“ zapamatoval jsem si nejdůležitější část refrénu

Takže to vypadalo, že mou jedinou cestou na tribuny budou pouliční překupníci. Jenže to má taky různá úskalí. Především mě jako cizince kontrola na stadionu s lístkem do sektoru nepustí v zájmu mé vlastní bezpečnosti. Prostě tam cizince mezi všemi těmi fotbalovými fanatiky nechtějí. Asi bych kazil atmosféru a moc nefandil. Spolehnout se na překupníky je spojeno samozřejmě ještě s dalšími problémy. Mohou prodat cizinci falešné lístky, anebo nastane jiná potíž: žádné vstupenky k prodeji už mít nebudou. Všechny zápasy Bocy Juniors jsou totiž bez výjimky vyprodané. Permanentky se tam tak dědí z generace na generaci.

Ľubka mi na internetu naštěstí šikovně vypátrala, že v Buenos Aires je agentura, co nabízí cizincům návštěvu zápasů Bocy. Není to tedy vůbec levná záležitost, ale je tu velká šance, že se můj sen splní. A on se taky splní, protože nějaký nešťastník nestihl přiletět a já mohu jít na stadion místo něho!

Poradit jsme si museli nejen při vstupu na fotbal. Přečtěte si, jak jsme upravili 3dveřový Volkswagen Golf, abychom si na cestách spali jako v luxusním karavanu.

A tak jsem se ocitl na místě srazu v příjemné hospůdce Beer Life, kde spolu s dalšími fotbalovými nadšenci z různých koutů světa ochutnáváme místní domácí pivo a vynikající hamburger. Mezitím nás průvodci, kteří se o nás budou starat, učí chorály, ve kterých se jako kolovrátek opakuje refrén obsahující vulgární „puta madre“. Jinak nás ale pořád upozorňovali na to, že se jedná o velmi nebezpečnou atrakci. Místní prý jen velmi neradi vidí na stadionu cizince. V pokynech taky stálo, že na sobě máme mít oblečení v barvách klubu a už vůbec ne nějaký cizí fotbalový dres. Pro fandy Bocy totiž jiné týmy neexistují

Na stadion Bocy jsem si po varování dres Sparty raději nevzal. Ale náš golfík Ládík z Annonce se nebojí a vozí Spartičku po celé Jižní Americe.

Já na sebe bohužel nic žlutomodrého neměl, a tak jsem vyrazil v univerzálním černém triku. Sparťanské tričko jsem tedy raději nechal srabácky na hotelu. Drtivá většina ostatních členů naší výpravy si zřejmě ve městě poctivě zakoupila dres Boca Juniors. Překvapilo mě, jaký je zájem o návštěvu fotbalu mezi cizinci – bylo nás okolo 80. Jen má družka raději místo řvaní na tribuně vyrazila na trhy. Alespoň tolik neutrpí náš cestovní rozpočet. I když bůh ví, co všechno přitáhne z trhu…

Na stadion jako špion: nenápadně se vmísit do davu

Když už jsme byli řádně posilněni pivem a přejedení hamburgery, rozdělili si nás průvodci do skupinek podle jednotlivých sektorů, naložili do mikrobusů a vyrazilo se ke stadionu. K němu jsme od parkoviště chodili v ještě menších skupinkách a jednotlivých časových intervalech, abychom se mezi místními fanoušky lépe schovali a moc nevyčnívali. Akce hodna zkušených špionů!

S fotbalem souvisí i 330 různých inzerátů na Annonci. Podívejte se na ně!

Cestou jsme míjeli jeden stánek za druhým. Spousta jich nabízela všelijaké grilované speciality. Další zas šílené množství různých klubových suvenýrů. Fotbal je v Argentině skutečným náboženstvím. Ještě následovala velmi důkladná osobní prohlídka a hurá na tribunu. Atmosféra byla opravdu neskutečná. Měl jsem sice sektor úplně nahoře v rohu, ale obrovský kotel, který na stadionu neúnavně zatápěl, byl jen kousek od nás.

Zajímavé bylo zjištění, že za další brankou se nachází stejný obrovský kotel fandů domácího mužstva. Fanoušci hostů totiž mají z bezpečnostních důvodů vstup na stadion Bocy Juniors zakázaný.

Možná jsem měl jenom štěstí, ale žádné nebezpečí mi v ten magický večer nehrozilo. Místní chlapíci, kteří na tribuně poslouchali během utkání komentář v rádiu, se se mnou dali i do řeči. Zajímali se, odkud jsem a někteří dokonce znali i Spartu. Nebo to jen ze slušnosti ke mně dobře hráli. Boca Juniors ten večer porazila Colón 2:0 v naprosto úžasné atmosféře. A mně se splnil obrovský sen.

Ať žije Boca!